Liparské souostroví

Liparské souostroví, často též nazývané Eolské, je skupinka sedmi sopečných ostrůvků v Tyrhénském moři, nedaleko severního pobřeží Sicílie. Svou celkovou rozlohou 117 čtverečních kilometrů a dvanácti tisíci stálými obyvateli by tvořilo jen bezvýznamné zákoutí Itálie, nebýt krásné a tajuplné přírody, která dala souostroví světovou proslulost. Souostroví je pojmenováno podle největšího a nejvýznamnějšího ostrova Lipari. Často je též používán název Eolské ostrovy, odvozený od jména řeckého boha větrů Aiola. Dramatické události nebyly v historii ostrovů vzácné, ať už byly způsobeny lidmi, nebo zdejší neklidnou přírodou. Dlouhou dobu sloužily ostrovy jako trestanecké kolonie a byly místem, kde žili psanci a vyhnanci. Dnes se, vzhledem ke svým klimatickým podmínkám, nádherné divoké exotické krajině a krásnému pobřeží, těší stále rostoucímu zájmu turistů. Na své si přijde milovník přírody a turistiky, stejně jako ctitel sluníčka a koupání. Čistá mořská voda a členité pobřeží činí tyto ostrovy rájem pro potápěče a provozovatele vodních sportů.

PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

Liparské souostroví je tvořeno sedmi obydlenými ostrovy a desítkou neobydlených ostrůvků, které leží v jižní části Tyrhénského moře, 30 - 80 km daleko od severního pobřeží Sicílie. Souostroví má tvar jakéhosi náhrdelníku, neboť k jihu směřující trojice největší z ostrovů (Salina, Lipari a Vulcano) jako by byla zavěšena na řetízku menších ostrůvků Alicudi, Filicudi, Panarea a Stromboli. Řetězec ostrovů navíc na obě strany pokračuje skryt pod hladinou ve formě podmořských hor. Podobně jako Kanárské ostrovy jsou i Lipari sopečného původu. Pruh sopečných ostrovů se vyzdvihl z mořského dna jako důsledek kolize Euroasijského a Afrického kontinentu. Celé souostroví vzniklo ve čtvrtohorách, protože nejstarší horniny nalezené na ostrovech jsou staré jen o něco více než jeden milion let. Všechny ostrovy byli kdysi sopkami, dodnes jsou však aktivní jen dva poslední, nejsevernější Stromboli a nejjižnější Vulcano, ostrov Lipari je považován za spící sopku. Hlavním projevem sopečné činnosti na Vulcanu je neustálé unikání velkého množství sopečných plynů, zatímco Stromboli se proslavilo pravidelným vyvrhováním lávových fontán.

Zeměpisná poloha Liparských ostrovů zaručuje subtropické klima. Průměrné teploty jsou přijatelné díky svěžím větrům, které příjemně ochlazují horké ovzduší a od moře přinášejí úlevnou vlhkost. V létě dosahuje teplota okolo 35 °C, celoroční průměrná teplota je 14 - 16 °C. Důležitým klimatickým faktorem je roční rozdělení srážek. Deštivým obdobím je především podzim a zima, přičemž nejhojnější jsou srážky od listopadu do února. V létě je déšť většinou vzácností, mnohdy je šest měsíců úplně bez deště. Sladká voda je na ostrovech velmi vzácná, protože pramenitá voda vyvěrá pouze na několika málo místech. Proto se chytá dešťová voda do sudů a nádrží a pitná voda je dovážena cisternami ze Sicílie.

Zvířena je velmi řídká. Jediné v přírodě volně žijící zvíře je divoký králík, na Vulcanu je možno potkat polodivoké kozy. Poměrně vzácné je zde i ptactvo.

ZEMĚDĚLSTVÍ

Půda je vzhledem ke svému vulkanickému původu velice úrodná. Mezi částečně holými kopci, místy s křovinatým porostem, se rozkládají úrodné zóny s vinicemi, olivovými háji a svatojánským chlebem. Mezi nimi jsou roztroušena políčka a kaštanové lesíky. Datlovníky v dosahu malebných vesnic s fíkovníky a kaktusy dávají krajině zvláštní, trochu africký ráz. Důležitou roli hraje pěstování a zpracování kaparů. Dlouhou tradici má pěstování olivovníků a vinné révy, které sem byly dovezeny Řeky již v egejsko-mykénských dobách, při kolonizaci těchto ostrovů a Sicílie.Velké vinice se rozkládají zejména na ostrovech Lipari a Salina.Víno je zde, stejně jako na Sicílii, nejběžnějším a nejoblíbenějším nápojem. Místní specialitou je výroba světlého vína Malvasie.

HOSPODÁŘSTVÍ

Hlavními vývozními artikly Liparských ostrovů jsou rozinky,víno, olivy, fíky a kapary. Z nerostného bohatství to po mnoho let byla síra, kamenec a kyselina boritá, dodnes se však uchovala jen produkce pemzy. Velký význam má již několik tisíciletí rybolov. Loví se zejména sardinky, tuňáci a mečouni. Chov dobytka je velmi omezen a je pouze na ostrově Vulcano.

HISTORIE

Liparské ostrovy se svými jeskyněmi, útesy a vulkány byly podmětem mnoha legend. Pro Řeky byly tyto ostrovy domovem Aiola, boha větrů. Zastavil se zde i Odysseus na své cestě z Troje na rodnou Ithaku. Pod ostrovem Vulcano měl podle řecké mytologie svoji dílnu božský kovář Hefaistos. Ostrovy byly osídleny již v prehistorické době. Dvoubarevné hliněné střepy, které byly nalezeny v blízkosti vesnice Castellano na náhorní plošině na ostrově Lipari jsou pozůstatkem po lidu neolitické kultury "Stentinello". K největšímu hospodářskému vývoji a rychlejšímu růstu obyvatel ostrova Lipari dochází v souvislosti s těžbou obsidiánu, vulkanického skla, ze kterého se dříve vyráběly nože a nářadí. Obsidián byl vyvážen do celého západního středomoří a vyměňován za cizokrajné zboží. S rozšířením bronzu tento obchod upadl. Tmavé nádoby s rytými liniemi v 2. tisíciletí př. Kr. dokazují čilý výměnný obchod s kulturními centry od Egyptského moře, který byl ještě zesílen v době tzv. kultury "Milazze" okolo r. 1400 př. Kr. K osídlování řeckými kolonisty, kteří přišli ze Sicílie, došlo v 6. století př. Kr. V roce 425 př. Kr. Lipari vyplenila Athénská vojska poté, co porazila Liparské spojence ze Syrakus. Řecká epocha byla po první punské válce vystřídána po r. 252 př.Kr. nadvládou Říma. Římané využívali především kamenec a termální vody. Ostrovy byly opěrným bodem jejich flotily a později oblíbeným letním sídlem. V době císařství bylo souostroví útočištěm vyhnanců. Ostrovy se také stávaly příležitostnou oporou námořních pirátů a lupičů, kteří čas od času vpadli na Sicílii. Okolo r. 836 došlo k obsazení ostrovů Saracény, kteří byli r.1080 vytlačeni Normany. Ti zřídili na ostrově Lipari sídlo biskupství a v této době došlo k velkému rozkvětu ostrova. Roku 1544 byly po desetidenním obléhání 140 tureckými loděmi Lipari vypleněny a jejich obyvatelé byli odvlečeni jako otroci. V reakci na toto neštěstí bylo hlavní město souostroví dobře opevněno. V roce 1610 se staly Lipari součástí Království obojí Sicílie, které bylo roku 1861 přičleněno k nově vznikajícímu Italskému království. R. 1881 dosáhl počet obyvatel souostroví svého maxima, 22 840 osob. Od té doby se počet obyvatel stále snižoval - v r. 1921 na 14 000 a v současné době zde žije asi 12 000 stálých obyvatel.